Historie biliardu

Billiard nebo kulečník patří mezi nejstarší a nejoblíbenější společenské hry na světě. Jeho historie sahá až do středověku a během staletí prošel několika vývojovými etapami – od hry hrané pod širým nebem až po moderní sport s přesnými pravidly a profesionálními soutěžemi.

Počátky billiardu

Původní billiard vznikl jako hra hraná venku na zemi a více připomínal golf či kriket než moderní stolní sport. Důkazy o této podobě hry najdeme v historických dokumentech a ilustracích z 15. století, které zobrazují lidi hrající „předchůdce“ dnešního billiardu s příslušným náčiním. Tyto hry se vyvíjely v různých formách a zůstaly populární až do 17. století.

Vnitřní verze billiardu se pravděpodobně objevila už v 15. století. Lidé, kteří si chtěli zahrát i během chladných zimních měsíců nebo při špatném počasí, přenesli hru dovnitř. Tak vznikl interiérový billiard. Hrací plocha byla brzy potažena zeleným plátnem, které mělo evokovat barvu trávy, čímž se zachovala kontinuita s venkovní verzí hry.

První známý písemný důkaz o existenci billiardového stolu pochází z roku 1470 – z inventáře francouzského krále Ludvíka XI., kde je uveden mezi královským vybavením.

Vzestup billiardu mezi šlechtou

Do poloviny 16. století se hra na „stolní billiard“ těšila oblibě zejména ve Francii a Anglii, především mezi aristokracií. V průběhu 17. století jeho popularita výrazně vzrostla – v Londýně se začaly objevovat veřejné billiardové stoly, čímž se hra zpřístupnila širší veřejnosti. Billiard si rychle získal přízeň hráčů všech vrstev. Měl tu výhodu, že nevyžadoval velkou fyzickou námahu, ale zároveň prověřil přesnost, logiku a obratnost hráče. Navíc šlo o společenskou aktivitu vhodnou pro muže i ženy, kteří mohli být rovnocennými soupeři.

Přestože billiard tehdy připomínal spíše společenskou zábavu než vrcholový sport, existovalo více jeho variant, které se lišily pravidly i vybavením. Jednou z nejznámějších her té doby byla „Port and King“, při níž se používaly jen dvě koule – pro každého hráče jedna – a hůl s rozšířeným koncem zvaná „mace“. Tágo, jak ho známe dnes, ještě neexistovalo.

Jak se hrál Port and King?

Hrací plocha obsahovala šest děr, které sloužily jako překážky. Na jednom konci stolu stála branka ve tvaru oblouku („Port“) a na druhém dřevěná figurka („King“). Hráč měl za úkol poslat svou kouli tak, aby prošla brankou správným směrem, vrátila se zpět a jemně se dotkla figurky – aniž by branku nebo figurku převrhl. Pokud se mu to podařilo, získal bod. Hrálo se většinou do pěti bodů. Kromě toho mohli hráči zasáhnout soupeřovu kouli a pokusit se ji poslat do díry nebo shodit jeho figurku.

Tato verze hry však nebyla jednoduchá – stoly byly nerovné, koule nebyly dokonale kulaté a manipulace s „mace“ byla mnohem méně přesná než s dnešním táglem.

Rozvoj v 17. a 18. století

V 17. století se billiard rozšířil do Anglie, kde se stal oblíbenou hrou mezi šlechtou. Začaly se vyrábět první specializované stoly, používalo se zelené plátno a vznikla první pravidla. V tomto období se začaly používat dřevěné koule a později slonovinové.

Vývoj billiardových koulí: Od dřeva po moderní materiály

Billiardové koule prošly během své historie zásadním vývojem. Zpočátku se vyráběly ze dřeva, které bylo snadno dostupné a dobře zpracovatelné. Přibližně koncem 17. století se však začala prosazovat slonovina – luxusní, ale problematický materiál.

Slonovinové koule nebyly vždy dokonale vyvážené, ale i tak jejich popularita prudce rostla, zejména v 19. století. V roce 1890 se do Londýna dovezlo asi 750 tun slonoviny – pouze na výrobu billiardových koulí. Odhaduje se, že kvůli této poptávce bylo každoročně zabito přibližně 12 000 slonů.

Na obrázku je 20 000 billiardových koulí ze slonoviny v hodnotě 16 000 liber – šlo o největší zásobu na světě. Výroba tohoto množství si vyžádala kly 2 000 slonů, přičemž z jednoho slona se dalo získat v průměru 10 koulí (pět z každého klu). Firma Burroughes & Watts prodávala měsíčně 950 koulí, což odpovídalo spotřebě klů 95 slonů měsíčně, resp. 1 140 slonů ročně. Zdroj: https://paulshapiro.medium.com/when-plastic-saved-the-elephants-pool-balls-and-the-bakelite-revolution-a5d56bb03d37

Řešení této situace přinesl v roce 1868 americký vynálezce John Wesley Hyatt z New Yorku. Začal experimentovat s alternativními materiály a vyvinul první plastové billiardové koule. Ty byly konzistentnější, pokud šlo o fyzikální vlastnosti, ale zpočátku nebyly dokonalé – při silnějších úderech se mohly poškodit nebo prasknout. Hyatt proto upravoval složení materiálu, dokud nedosáhl požadované pevnosti.

Průmyslová revoluce a technický pokrok

19. století přineslo velké změny. Vývoj materiálů umožnil výrobu kvalitnějších koulí, mantinelů a tág. Objevily se první mechanismy na návrat koulí, gumové mantinely a billiard se začal profesionalizovat. V tomto období vznikly také různé formy billiardu, jako například francouzský karambol, anglický snooker a americký pool.

Mantinely, osvětlení a standardizace

V roce 1835 představil John Thurston první billiardové stoly vybavené mantinely z gumy. Ty však v chladném prostředí tvrdly a ztrácely pružnost. Hráči je proto museli občas nahřívat. Teprve po více než deseti letech pokusů se podařilo vyrobit mantinely z vulkanizované gumy, která si udržovala pružnost bez ohledu na teplotu. První takový mantinel byl nainstalován v roce 1845 na stůl britské královny Viktorie.

Vylepšení pokračovala i ve druhé polovině 19. století. V 50. letech začal Američan Michael Phelan vyrábět mantinely s novým tvarem, který výrazně ovlivnil vývoj hry v USA. Phelan je proto často označován za otce amerického billiardu.

Osvětlení – proměna tmy v jas

V době, kdy ještě neexistovala elektřina, bylo osvětlení billiardového stolu velkou výzvou. Na začátku 19. století se používaly svíčky zavěšené nad stolem. Ty však kapaly vosk na hrací plochu. Proto se pod ně dávaly tácky, které sice vosk zachytily, ale zároveň stínily stolu.

Později svíčky nahradily olejové lampy. Ty sice svítily silněji, ale měly stejný problém – kapající olej. A tak se i nadále používaly tácky, které omezovaly viditelnost.

Výrazná změna nastala v 60. letech 19. století, kdy se začalo používat plynové osvětlení. Díky němu už nebyly tácky potřeba a hrací plocha byla lépe osvětlena. To výrazně zlepšilo podmínky pro hru a přispělo k rostoucí popularitě billiardu.

20. století a popularizace

Ve 20. století se billiard stal celosvětovým fenoménem. Vznikaly kluby, ligy a turnaje. V USA se pool (zejména osmička) stal masově oblíbeným a pronikl do filmu i popkultury. Snooker získal silnou základnu hlavně v Anglii a Asii a stal se pravidelnou součástí televizního vysílání.

Současnost

Dnes je billiard rozšířen po celém světě v různých podobách. Hraje se rekreačně i profesionálně. Existují mezinárodní federace jako WPA (World Pool-Billiard Association) nebo IBSF (International Billiards and Snooker Federation), které organizují mistrovství světa a zastřešují soutěžní pravidla.

Zajímavosti

• Nejstarší dochovaný billiardový stůl pochází z roku 1470.
• Napoleon Bonaparte byl vášnivým hráčem billiardu.
• Snooker je považován za nejnáročnější formu billiardu – profesionální zápas může trvat i více než 10 hodin.
• V USA se výraz „billiards“ často používá jako obecné označení pro všechny varianty hry, ale konkrétně označuje karambol (bez děr).

Historie billiardu je fascinující cestou napříč staletími. Hra, která vznikla jako zábava šlechty, se postupně vyvinula v mezinárodně uznávaný sport s miliony fanoušků. Ať už preferujete snooker, karambol nebo pool, billiard spojuje preciznost, taktiku a eleganci – a právě v tom spočívá jeho věčné kouzlo.